Slovenská řeka Poprad je v mnohém pozoruhodná, a tak i přes značnou odlehlost jsme neodolali jejím lákadlům. K pozoruhodnostem této řeky rozhodně patří neustálé výhledy do okolních hor. První den jsou to zpola zasněžené Tatry, pak pohoří Čergov a další horstva severovýchodních Karpat. Minimum umělých staveb, jako jsou jezy, zajišťuje plynulou plavbu bez nutnosti přenášení a bez velké dřiny na stojatých úsecích. Řeka je vodáky minimálně navštěvována, což na jednu stranu přináší absenci zázemí na druhou stranu plavba pak získá kouzlo dobrodružné výpravy do neznáma. Plavbu jsme uskutečnili při minimálním vodním stavu pro sjízdnost řeky – 115-117cm na vodočtu Matejovce. V některých úsecích se zdá, že vody by mohlo být i podstatně méně, ale pak jsou úseky, kde se řeka rozlévá do značné šíře a čistý průjezd při menším stavu než minimální je nemožný. Tímto tedy bych rád opravil informaci o takřka celoroční možnosti splutí řeky.

Dolní úsek řeky lze začít splouvat z Kežmaroku, mezi Popradem a Kežmarokem je řeka vehnána do jakési elektrárny několik km dlouhým náhonem. Velmi dobré nástupní místo je pak Spišská Belá u silničního mostu, kde je veliká louka vhodná k táboření v blízkosti železniční zastávky.

1.Spišská Belá – Stará Lubovňa – 5 hodin
Během plavby na tomto úseku lze potkat romskou vesnici, černého čápa, zpustlý židovský hřbitov, rozestavěnou přehradu. Bohužel jsme byli asi jedni z posledních, co mohli vychutnat takřka panenskou nedotčenost tohoto úseku, protože část řeky bude zahrazena betonovou hrází nové přehrady. Škoda, že je to v nejdivočejší a nejmalebnější části tohoto úseku. Podle výšky skoro dostavěné hráze odhaduji vzdutí tak na 3-4 km. Nicméně my jsme ještě využili rozestavěnosti, kde v prostoru u hráze vznikla docela hezká dvojková peřej.

Jinak v tomto úseku Poprad teče ještě v poměrně úzkém korytě, tu a tam nějaké ty vlnky, tu a tam ostrý meandr s výrazným rozhraním. Plavba je zde znehodnocena opravdu četným komunálním odpadem, všelijaké plastové pytlíky, lahve, obaly ale i ledničky, pračky fekálie…nic moc. Táboření na neudržované louce před Starou Lubovou není nijak krásné, ale místo je docela ukryto před nezvanými hosty a Stará Lubovňa příjemně překvapila hospodou Neptun, takřka vodáckou.

2. Stará Lubovňa – Čirč – 6 hodin
Z tábořiště do Staré Lubovni to je 2 km příjemných lehkých prahů a peřejí ovšem víceméně industriální předměstskou krajinou. Ve městě lze doplnit snadno potraviny v supermarketu nedaleko řeky a pitnou vodu v blízkých putykách. Asi po 5 km plavby za městem se mi to začíná opravdu líbit. Znečištění řeky kleslo na přijatelnou mez a tu a tam se setkáváme s peřejemi, dojde i na dvojí nedobrovolné koupání. Nejhezčí je asi peřej přímo v obci Plaveč, nad kterou je zřícenina s velkou možností rozhledů. Za touto vesnicí se řeka rozleje do několika ramen a ostrůvky mezi skýtají útočiště zajímavým ptákům. Také byl spatřen bobr nebo ondatra, nicméně stopy po bobrech v podobě ohryzaných stromů jsou velmi patrné. Tento úsek končí rozbitým jezem už v blízkosti osady Čirč. Hned za ním se řeka zakousne mezi hory a nacházíme nádhernou louku na táboření. Dokonce nalézáme na mapě zakreslený pramen, takže užíváme atmosféru a pohodlí vodáckého táboření z Melounkova vodáckého ráje.

3. Čirč – Mníšek nad Popradem – 6 hodin
Je to asi nejhezčí část řeky, která nejdříve na několik kilometrů prochází Polskem a pak vytváří přirozenou hranici mezi Polskem a Slovenskem. Velmi zřetelně vnímáme rozdíl mezi Polskem, kde zcela z břehů mizí odpadky a Slovenskem, které je zdrojem odpadků a špíny v řece. Hned za Čirčí jsou docela vysoké hory z obou stran, časté jsou drobné peřeje, štěrkové ostrůvky, a malebné výhledy do hor. Pak se řeka střídavě rozlévá do šíře anebo znovu zužuje a zrychluje. Plavbu končíme v Mníšku nad Popradem, kde nás potěší zcela nečekaně pěkná peřej vytvářející v ostré zatáčce v kombinaci s přírodním prahem. Táboření se tentokrát komplikuje ziskuchtivým majitelem louky, který navíc prodává chlast v jednom z četných příhraničních butiků. Po delším handrkování platíme 1000,-Sk.

Na řece by bylo možné plout minimálně ještě den až k soutoku s Dunajcem, ale tento den raději věnujeme návratu. Při cestě ještě splujeme asi 4 km Belé a od soutoku další 4km po Váhu, což je docela hezká akční tečka celé výpravy.

Šangve