Deblovku v autobuse jsme sice nevezli, ale už jsem měl domluveno s řidičem, že mi ji na horní Vlašimskou Blanici do Louňovic do autobusu vezme. Pak jsme se tam dostali jinak, stopli jsme náklaďák.
Ale někdy v roce 1961 jsme měli novou loď, kterou zhotovilo Kovodružstvo Načeradec na vnější kopyto, tekla, ale byla docela levná. S tou jsme se vydali na 9.května na Želivku. Poslali jsme ji z Prahy do Vlašimi vlakem, ukecali autobusáka na lince Praha- Humpolec, aby nám ji vzal na střechu svého busu. Cestou začala padat, a tak v Křelovicích zajel k plotu, aby nemusel vyndavat žebřík, vylezl jsem nahoru a loď líp přivázal.
V Želivi pak u kláštera čekal, dokud nevyplujeme, a plný autobus nám tleskal. Nabral tam značnou sekyru.
Se zpáteční cestou nebyl problém, přehrada ještě nestála, a tak jsme dopluli do Sázavy, po ni do Davle a pak až do Prahy.
To byly časy! Petar