Moc hezky a výstižně vyjádřený ten "základní pocit". I já to takhle na některých místech na řekách - nejen na jezech - cítím. A osobní "momentální rozpoložení" na tom hraje asi tu největší roli (i stupeň únavy, zima ...), vše je zejména otázkou "morálky".
Tedy: až budeš zase někde váhat (viz ...je to jetelné, neser se a jeď ...), nasaď tvrdý výraz v obličeji a JEĎ. Na to se po létech vzpomíná ... a nakonec dlouho žijící důchodce je stejně nepřítel společnosti. To, co už není jetelné, to sám VIDÍŠ.
Ale vážně - na "objektivní zásah zvenčí" nedám, sám si musím věc se sebou samým srovnat. Nedovedu si představit, že by mě to, co je o dotyčném jezu někde napsáno, mohlo nějak ovlivnit.
A navíc v dnešní době rychlého "zblbování" populace se ten, kdo takový "návod" sepíše a uveřejní, vystaví brzkým soudním tahanicím - jak to, že jsem se na tom jezu utopil, když to tu není napsáno ...