Ále, dejte pokoj, škarohlídi! Vavřinec byl pro mě letos o totální pohodě (ostatně jako vždycky). Stačilo vyjet těsně před oběděm a nezastavovat u prvního občerstvení, kde do sebe všichni klienti ká-servisu rvali buřta - a potok byl příjemně prázdný. Všechny ty kolize, havárie, přejetí kajakáři (aspoň se nenudili  ), strkačky v peřejích a krev na Toušické k Vavřinci patří, ne? Proto tam přece jezdíme. Navíc mám pocit, že realita je vždycky nějak víc v pohodě než to, co je setříhané na netu. Vzal jsem tam letos poprvé devítiletého syna, měl jsem tedy trochu obavy, ale přežili jsme oba v plném zdraví a bez koupání. A bez Toušické, ta mi jednou stačila, ego si posiluji jinde ... |