lavice v ústí HronuDíky, Franto, za hezký článek. Balzám na duši. Najednou si připadám (po 4 dnech), jako kdybych žil mezi normálními lidmi. Když jsem měsíc po Vás tama brázdil vlnky Řeky, nemohl jsem Hron přes rozsáhlé lavice v ústí vůbec najít. Musel jsem se asi 200 m vrátit do hlavního proudu a tu neskutečnou hromadu kamení zabíhající skoro do poloviny řečiště a schovanou těsně pod hladinou podjet obloukem zprava. Odměnou mi byl obrovský nůž. 40 cm je spíš mačeta, prostě poklad z kvalitní nerozové oceli. Lesknul se na dně ve slunci jak poklad Inků a pokoušel mě vztáhnout ruku na něco, co mi nepatří. Neodolal jsem a vzal si ho. Trest přišel záhy a po dvou dnech jsem ho musel zahodit. Začal ve snu dotírat na moje hrdlo, a pak na celou moji duši. Zatnul jsem ho mezi prkna velkého stolu na pravém břehu o 224 km níže po proudu. Je tam veliká duna a ohniště. Neměl jsem hufy, tak jsem zaplatil jen tím nožem. Dan |