Aleši, viděl bych jako hydrobiolog 3 až 4 znaky horského jako tutovka/mihnul se mi/na dálku/vypadalo to jako ... (seřazeno od markantních a triviálních i z dálky, až po sice jasný, ale jen zblízka viděný detail):

1. fááááákt dlouhýýýýýý ocas, delší než tělo (x luční =skoro poloviční, teda asi jako tělo). Prostě máš někdy pocit, že při tom bimbání musí do tý vody přepadnout po hubě, kór jak má krátký nohy ...
2. černý brindák (odborně hrdlo, ale vyloženě uhlové má jen samec a nejvíc v létě). Nicméně potom se ABSOLUTNĚ nedá zaměnit (100%). To Tě doslova trkne do očí tím kontrastem.
3. vyloženě šedá vesta (pláštík neboli hřbet, když chodí po kamenech, tak šedá jde od hlavy až po záda a do boku na křídlech přechází do černé) (x luční =olivově zelená nebo do hněda a křídla podobně ... zelenohnědá ..., ale ta vesta není nikdy tak výrazná/jasná šedá)
4. "nohy světlé až hnědavě růžové" píšou v atlasu (to má jedině on, samec i samice, starý i mladý) (x luční i citrónový =do černa, všichni, vždycky)

Když zatáboříš na louce, nota bene pasený, tak ve trávě se může courat spíš luční. Jakmile zahlédneš nad vodou, kór nad peřejema, ty dlouhýýýý velkýýýýý vlny jeho letu (barvy potom splývají do žluto-černo-šedý koule), tak horský.