| Kdo |
Km |
Trasa |
Obtížnost |
Datum |
Loď |
Hodnocení |
Dan
|
135 |
Plzeň – Modřany |
ZW, WW I |
11.12.25- 14.12.25 |
nafukovací kánoe |
|
| Vodočet: Bílá Hora 7,4; Liblín 10,8; Zbečno 10,3; Beroun 11,8; Radotín 13,4 m³/s; T = 5,3 °C |
Popis: Prosincová a poslední Berounka vydala na čtyři dny, ale s jídlem jsem to zbytečně přehnal, asi s vidinou hladomoru. Kyslík jako když střelí, 100 +/- 5 %, jenom Vltava spadla (65 % při T = 6,8 °C jako Úslava), průhlednost sice vyšší ale bez dramat, pod Plzní kolem 150 cm a na maximu až u Valentů mlýna (250 cm), teplota kolem 5 °C. V Plzni jsem odrazil ve Čt krátce po poledni a bylo na tričko! Koupel jsem vynechal, kvůli úspoře času samozřejmě Další tři dny nabalen, i kulich a rukavice. Papírna polosuchá, takže oklikou přes přechod a Bukovec jsem bezpečně sešel po zcela suché koruně. O to víc mě potěšili tři skorci poctivě brodící a liška huňatá, prohnal jsem ji celých 300 m podél břehu, než lstivě utekla do stráně. Kozy nad Kaceřovem nechyběly ani v prosinci a byly na mě hubaté jako celý rok. Stulíky zmizely zcela. Hned po západu u Klabavy začalo třeskutě mrznout a v mžiku se vytvořila mlha, úzký pás nad loukou. Do toho poslední paprsky. Takovou nádheru nemůže člověk oplatit jinak než vděčností. Lampa přívozu v Nadrybech se už chvěla mrazem, sotva do tmy svítila. Ani jsem se s převozníkem nerozloučil, nechtěl jsem ho tahat z teplé kukaně. První noc jsem se místo večeře díval kino. Na temném nebi dávaly nejkrásnější hvězdy světa, nádhernou Mléčnou dráhu za příplatek padající Geminidy. Nad ránem se ale citelně oteplilo, asi jak se zatáhlo. Ranní starty se mi moc nezdařily, a tak byl ořech ujet i těch plánovaných 35 km denně. Oheň jen druhou noc, na zahřátí, vaření a meditaci. Melodii obstarala Berounka šuměním na kamenech, sólo držel sýček s výrem. Třetí noc před Berounem byla nevyhnutná nezbytnost, industriální kulisy jsem přečkat musel. Ze suchých jezů mě potrápil zase Žíkovský, musel jsem z lodi a přetáhnout do jiného koryta, a zase zklamal Nezabudický, kradař jeden. Hýskov jsem zbaběle přenesl vlevo, naopak pod Berounem stačily vysoké podpatky pohorek. Čilá byla ve tmě a nadále neprůjezdně zapříčená. Radost jsem měl z Mokropsů, takový záklon a ani kapka. A už se jezdí po liblínském mostě, byť ten provizorní stále stojí. Jediným objevem z botaniky byly porosty vodního moru u rákosin na LB před Žíkovským mlýnem, tam je zdrojová populace. Stále plavaly velké trsy lakušníků s bílými vousy, v Řevnicích téměř ucpaly hranu jezu, a také jednotlivé lodyhy a zlomky víceméně odehnilých stolístků, tu a tam rdest nebo jiný druh. Tři dny byla hustá mlha a zataženo, věž Libštejnu jsem vlastně nezahlédl, Týřov taky ne, ale pro tmu, Krašov až těsně zblízka. Pod ním jsem sice „našel“ opuštěnou kánoi Elizabeth (viz ztráty & nálezy), ale z věrnosti nepřesedlal. Ranní Týřovické skály byly tajuplné a tiché, kouzelné jako vždy a pokaždé jinak. Bohužel pěny ještě víc než v listopadu. Nejhorší znečištění ale bylo pod Berounem, od Tetína jsem pozoroval na hladině tisíce mastných skvrnek, a když jsem nad Karlštejnem měřil, tak se na boku udělal ze šlemu tak tlustý škraloup, až hrůza. Nad deskou byla viditelná suspenze zřetelných partikulí sestonu. Kdoví, jestli jen nízká teplota nebo nějaká specialitka v odpadních vodách. A na Karlštejně jsem měl už konečně dost času, abych hledal nejhlubší místo, naměřil jsem 550 cm! Tam musí být při povodni whirpool, vír jak prase, hmm, spíš jako kráva. A konečně jsem se po roce odkladů podíval na to zadní rameno černošického ostrova. Svět sám pro sebe, voněl tam celer a růžičková kapusta. Odměnou za celoroční snahu byly tři, tedy čtyři radotínské peřeje focené za světla a také gymnázium Oty Pavla před lávkou. Cestou v Roztokách jsem podaroval děcka třemi fotbalovými míči, pokecal s rybáři a proměřil i přístav Radotín na více místech, jak mě vítr honil po hladině. K velkému překvapení jsem potkal 4 lodě v Roztokách, to byli dost váhaví střelci mířící na svátek jen do Nižboru, a 2 seakajaky pod Lahovickým mostem, ti už vášnivě uvažovali o Radotínu, povzbudil jsem je, že je vody dost a dost. Zazvonil zvonec a roku 25 nastal konec. (135 kvůli zaokrouhlování) |
Ivis
|
1 |
Pritok Vsenorsky potok - Vsenory |
ZW |
8.12.25 |
packraft |
|
| Vodočet: |
Popis: Pri spluti Vsenorskeho potoka, tak nejak z nutnosti .. sportovni terminologii receno udrzeni si neporazitelnosti. -)). Tedy mit splute vse co sjeli a zapsali vodaci. Na Berounce jsem nasel komfortni vystupovani i se schody. A prekvapive i zde tekla. I naznak perejky u soutoku. |
Dan
|
141 |
Plzeň – Modřany |
ZW, WW I |
12.11.25- 15.11.25 |
nafukovací kánoe |
|
| Vodočet: Bílá Hora 8,5; Liblín 13,8; Zbečno 10,8; Beroun 8,9; Radotín 14,3 m³/s; T = 7,5 °C |
Popis: Listopadová Berounka byla na kyslík celkem monotónní, v průměru těsně pod 100 %, pouze neprůtočné podjezí Kaceřova vyskočilo na 115 %, zato Vltava padla na 61 % a jasně trhla teplotní maximum 10,7 °C, jinak Berounka v průměru 7,3 °C a Úslava dokonce 6,4 °C, tedy nejmíň. Už ve St večer na Smíchově, a pak ve vlaku jsem četl a žasnul nad útlou knížečkou Ota Pavel: Povídky ze šuplíku. Asi není lepší na Berounku, jenom nejhlubší tůň určitě není na 43. kilometru. Skoro čtyři dny, určitě tři noci, neb den je krátký a vody stále málo. Na mokrém listí to studilo do zad i na nové karimatce, kterou mě řeka podarovala, jégrovky jsem dva dny nesundal. Dopoledne jsem předrncal pod Papírnou, a pak přede mnou vystoupil Lymberkův ostrov krásným obrazem: ostře černé kontury olší podbarvené slámově žlutou až nahnědlou chrasticí lemovaly stráně bronzové od spadaného listí a černavé vrcholky kopců mizely ve studené mlze. Nad vodou se neslo pouze rytmické odkapávání z mého pádla. Bukovec jsem přetáhl kolem, nechtělo se mi z bot. Kdyby ten proud mě chtěl poponést, kdyby ty lakušníky a stolístky už byly slehané, kéž bych dostal jednu hodinu denně jako odměnu za snahu … 3x 10 hodin to bude zase v Radotíně tma. Už v Dolanech bylo jasné, že voda i průhlednost budou výrazně jiné, tmavě zelenkavý nádech si voda podržela až do Roztok a až tam také začala průhlednost narůstat ze 160 cm na maximum 240 cm v Karlštejně. Celou horní ½ ale plandala těsně pod metr, takže žádný propad kolem Žíkovského mlýna se nekonal. Asi je moc studená voda a metabolismus zpomalil. Nad Valentovským mlýnem se ve stojaté vodě pomalu točil velký vír (podle pěny). Na kaceřovském pilíři jsem si vyfotil s modrou oblohou ceduli s Hamburkem, ale "Starou vodní cestou do světa - Hamburk 936 km" je to ve skutečnosti jen 901 km, počítáno k Neue Elbbrücke. Nicméně pod klapkou už to na rozsivkách zase klouzalo a taky proto vyskočila v podjezí saturace na zmíněné maximum 115 %. Jinak B. oscilovala +/- 10 % kolem saturace (100 %), nahoře o trochu méně, dole o něco víc. Nad Libštejnem jsem provázel zraněnou labuť, létat nemůže, přišla o křídlo a plave jen jednou nohou. Přesto zůstala krásná. U Kobylky padla mlha a citelně se ochladilo. Na liblínském mostě finišovali s betonem. Na jezu jsem padl na díru, že mi kabel nestačil (490 cm). O kousek dál jsem zakempoval, nutně jsem potřeboval usušit boty a uvařit, jenže dřevo mokré jako žmoch. Ráno jsem byl překvapen Jindrou s chotí, následovalo pozvání do tepla, škoda, že jsem musel odmítnout, moc milí lidé. Ranní Berounka nad Rakolusky vypadala jako v deštném horském pralese, ani Třímanské skály ještě neodhalily vršky. Bylo stále chladno, a tak jsem Podkrašov ošidil bokem. Styděl jsem se do prosince a tehdy potupu odčinil. Zlato javora vysypalo poslední dukáty, jinak dokonalý listospad. Když se na Zvíkovci po poledni konečně zdvihla mlha, zůstala deka nízké oblačnosti viset až do večera, kdy se nad Roztoky objevily růžové červánky. K Újezdu jsem dorazil za tmy, ani chaty nesvítily. Žádné třískání dveří do rána, jen boží klid. Jezy jako obvykle, jenom Čilou někdo darebně zapříčil a nešlo už projet ani propustí, ani mělčinou. Žíkovský byl taky k prdu, notoricky jako vždycky. Pod Čilou a Týřovem byly zachytané na větvích nezvykle velké peřiny pěny, pod Roztoky dokonce plavaly kolem lodi, protože právě pustili vodu přes jez a zavřeli náhon. Díky tomu jsem projel i po hmatu úplně v pohodě. Kromě volavek, které se už ani nenechaly vyplašit, bylo na stromech dost kormoránů a pod nimi spáleniště. Vyjma několika tmavých jepiček už žádný hmyz, ani sinice. Pod Šímovou skálou druhý rybář v pramici, ale ryby jsem taky skoro žádné neviděl, jenom kapra co ulovil jeden stařeček z pramky nad Čilou, že na vánoce počká v mrazáku, a potom mrtvou plotici. Na nezabudickém jezu zase sucho, ve Višňové dokonce bagrovali řeku. Mordyjé, dudy necky! Třetí den stejné chladno, stejná mlha, jenom na jezu v Nižboru zpestření: jezný a dělníci prý odstraní blokádu už příští týden (v prosinci netekla horem samozřejmě ani kapka, jen průsaky). Ale svěřil se, že mu to 2x uteklo ... no to budou ty dvě dobře utajené poruchy s vypuštěnou Berounkou! Jiná ukázka lidského důmyslu plavala nad Hýskovem, kde nějaký prasič velkočunitel vyhodil pár beden plesnivého pečiva. Prostě kořistnictví a odpadkový koš, takto řeka slouží moderním lidem. Před Karlštejnem vzlétl kousek přede mnou horkovzdušný balón. Jó, hořáky, ti se maj. Já měl místo nohou skleněnky a mohl jsem si s nimi leda cinkat. V Řevnicích mi se západem začala blbnout sonda a byla mi strašná zima na nohy, musel jsem usilovně dupat do dna, abych je prokrvil. V teniskách naposledy. Karamba! V Mokropsech se mi nechtělo skákat, 3x jsem se rozhlédl, ale pak zavřel oči. Kupodivu ani kapka. Zato v poslední radotínské peřeji jsem napíchl kohout jako malinu na špízovou jehlu. Takhle velkou zimu žádná žena vidět nechce! Před devátou jsem zakotvil v Modřanech, už bez mola. Takže sezóna skončila a já pojedu ještě jednurundu. Žádnou dlouhou řeku letos už neuvidím. |
Aleš N.
|
18 |
Beroun - Dobřichovice |
ZW |
26.10.25 |
plastová kánoe |
|
| Vodočet: Beroun, stav: 93 cm, 8.93 m3/s |
Popis: Solo plavba na Máně, pendl vkladem.
4 h vč. 20 min. pauzy v Karlštejně. |
Dan
|
141 |
Plzeň – Modřany |
ZW, WW I |
18.10.25- 20.10.25 |
nafukovací kánoe |
|
| Vodočet: Bílá Hora 5,5; Liblín 11,2; Zbečno 7,2; Beroun 8,1; Radotín 9,5 m³/s; T = 11,8 °C |
Popis: Říjnová Berounka opět třídenní, v Po dovolená a 1. ranním vlakem do Plzně. Rozespalý, rozlámaný potkávám Poustvu, a když chci nastoupit do lodě, hledám kufr s měřáky … do pr… volám městskou policii, skvěle mi pomáhají s telefony na ČD dispečink, tak chytím průvodčího, schovávám loď, běžím na nádraží a rychle do Klatov, kam se vrátí vlak ze Železné Rudy. Tisíceré díky všem, v práci bych se nedoplatil. Takhle jsem nasedl pouze se zpožděním 4,5 h. Hodně se ochladilo, na Ne dokonce mrzlo, ale v Plzni jsem začal v trenkách a triku. Hladina Papírny zasypaná barevným listím, saturace pod Plzní zase na těch 30 km padala, ale ne pod 75 %, ve zbytku řeky plandala kolem 100 %, v maximu Dobřichovic 126 %. O to víc překvapila Vltava s propadem na 66 %, takže vyhnívající Orlík v mixi. Střela měla 6,3 °C, Berounka kolem 10,5 °C. Ale průhlednost propadla snad ještě dramatičtěji než v září, Kaceřov 120 cm, Žíkovský 180 cm, Libštejnský 230 cm a Liblínský 300 cm na dno, maximum 330 cm bylo v Karlštejně, zbytek kopíroval dno. Jel jsem jako na skle. Stulíky už téměř zmizely, žádné mats, jen v Po dole a jen trochu. U Klabavy slunce prozářilo podzimní listí všech barev tak vřelým paprskem, až mi srdce zjihlo. Hned bundu a šusťáky. Od přívozu Nadryby se údolím neslo burácivé chrutí prasat, neznalý člověk by hádal klidně na medvěda. Jedno stádo sešlo ze stráně přímo k mému stanu, dost váhaly, a pak pomalu odešly od ohně stranou. Ranní šedivec jak břitva s mlhami nad hladinou a ohnivé barvy listí, dokonalý podzim. Listy se zachytávají na lakušnících a o kameny a ušlechtilým uhlíkem se krmí celý potravní řetězec. Jablkové pyré na baru, taky jsem se nakrmil. Suchý Žíkovský mlýn je o nervy. Pod Libštejnem útočili dva orli mořští nikoli na labutě, ale na kormorány, podobná scéna pod Liblínem. Skoro půl roku jsem je neviděl. Před Rakolusky jsem po roce zastihl brodící se laně, naštěstí už byly ve vodě všechny a kousek od břehu, takže i váhající to vzaly peřejí hopem, až voda cákala vysoko nad hlavy. Nestíhal jsem mačkat spoušť. Když poslední vylezla na břeh, voda z kožichu jen crčela, ohlédla se na mě a pomalu odkráčela k ostatním vzhůru do stráně, odkud mne tiše pozorovaly. Fantastický zážitek, milé setkání, božský klid. Na Čilé jsem viděl halo kolem zapadajícího slunce. A znova zlatá hodinka a znova záplava podzimních barev. Nikdy nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Třímanské skály, Krašov, Chlumská stráň, Berounka je přenádherná řeka. Ostrov u Šlovic zazářil zlatožlutou chrasticí, už seschlou a chrastící. Peřeje pod Týřovem rozezní nejhlubší struny v člověku, pradávnou vzpomínku na řeku volně tekoucí, šumící na kamenech a mlčící na hlubinách. Na řeku plnou úhořů táhnoucích do Sargasového moře, na řeku bez pěny z čistíren, bez smrtících lopatek gilotin. Protáhnul jsem to až do tmy k Újezdu, abych dohnal klatovskou sekeru, na koupání už nebyla odvaha. Ráno ještě hezčí mlhy a černé skály klanějící se řece, dokonalá difúze v mlze prozářené sluncem, jen ruka Turnerova tam chyběla, aby ten okamžik s mávnutím křídla volavky zvěčnila. Suchý Nižbor jsem zkusil poprvé vpravo, stále v opravě, v Hýskově si vyhrnul nohavice. A pak přišel skalní masiv Krasu, Červené stěny, Pupek a načervenalý Alkazar. Kormoráni mi záviděli. A na Karlštejně přijde starý chlap s prknem, stoupne si na kraj zdi a vychčije se přímo do řeky. Jó, lidi. V Řevnicích jsem vyčistil propust od listí, za měsíc ji budu pucovat od lakušníků. Pak zahlídnu slepýše, už tuhnul, tak jsem ho dovezl do břehu. V Dobřichovicích se zase zatáhlo, v Mokropsech jsem zase nabral, Radotínský kostel sv. Petra a Pavla zase potmě, ale doma daleko před půlnocí. Snad ty dvě poslední túry stihnu, než napadne sníh. |
Eki
|
8 |
Černošice lávka - ústí do Vltavy |
ZW |
18.10.25 |
nafukovací kánoe |
|
| Vodočet: Beroun, stav: 86 cm, 7.09 m3/s |
Popis: Testovací plavba zánovní zelené pálavy koupené od Střelce, pojmenované Rosnička.
Start nad jezem v Černošicích a vyzkoušení vlastností na voleji nad ním, vypádlováno nad lávku a zpět. Pak sjeta otevřená retardérka, loď držela směr a nezalila se vodu. Pak plavba mezi barevným listím a se sluníčkem, bohužel občas výrazný protivítr. Pár peřejek a pak volej Radotínského přístvu. Kachny divoké, volavky popelavé, ledňáčci, racci. Na břehu cyklisti, turisti a rybáři. Nepotkána žádná loď, kromě těch motorových zakotvených v Radotínském přístavu. Doprava vlakem. |
zde59
|
1 |
0,0 - 0,0 |
ZW |
5.10.25 |
packraft |
|
| Vodočet: |
Popis: Odskok při plavbě po Vltavě.
Packraft Myška.
Skládací karbonové pádlo.
Lodní pytel ROBfin 100l.
|
Kouďa
|
55 |
Liblín - Žloukovice |
ZW |
4.10.25- 5.10.25 |
plastová kánoe |
|
| Vodočet: Plzeň B.H., stav: 91 cm, 4.73 m3/s |
Popis: Krásná podzimní plavba tichou Mží s Poustvou. |