Trochu jsem měl z toho obavy - nafukovací Pálava, hodně široká řeka, spousta jezů, zejména od Karlštejna a jen okolo 6 kubíků průtoku za sekundu. Na druhou stranu krásné skalnaté údolí za Berounem a nádherně průhledná řeka se spoustou možností se vykoupat. V sobotu odpoledne parkuji auto v Radotíně, první vlak s rychlým přestupem v Berouně mně o minutu ujede a tak musím čekat další hodinu nejen v Radotíně, ale i další necelou hodinu v Berouně. Nakonec přece jen dojíždím do Nižboru, pokochám se nádražní vagónovou hospůdkou nebo naproti přes řeku se tyčícím zámkem, a pak už rychle vyrážím na řeku. Ta je tady taky hodně široká, ale naštěstí pomáhá docela silný vítr do zad, takže plavba do Berouna přes Hýskov rychle ubíhá.

V Berouně pod jezem, jenž obnáším asi 70 metrů po prvém břehu, je vody tak na list pádla a spousta vodních rostlin, kterými se pomalu prodírám. Už se těším na skály u Tetína. Po podjetí dálnice jsou už z dálky vidět. Taky vím z cyklocest, že tam je ostrůvek a řeka malou chvíli svižně teče.

Protože už se stmívá a nejbližší otevřený kemp je asi až u Karlštejna, rozhoduji se za Tetínem bivakovat. Vybírám si stranu u tratě, která se nyní rekonstruuje. K mému překvapení někdy kolem druhé ráno mě budí nějaké stavební práce, které naštěstí brzy utichnou. Ráno nabízí modrou oblohu, spousty slunce, ale také hodně rosy.

Balím a vyrážím směrem k Srbsku, kde mě čekají nezajímavější skály na trase. Předtím si ale projedu mezi zmiňovaným ostrůvkem. Pak se těším z přítomnosti majestátních skalních útvarů Stěny kotlů a dalších skal před Srbskem.

Za obcí je řeka místy dost mělká, ale nikde se nestane, že bych drhnul. Voda je nádherně průzračná, se spoustou vodních trav a dno je poseté malými mušličkami. Před Karlštejnem se řeka alespoň trochu prohlubuje, ale pořád je to tak okolo půl metru, někdy trochu více, někdy trochu méně. Zahlédnu z řeky i kousek siluety hradu, pak následuje na druhé straně řeky zvěřinec třeba i se čtyřmi velbloudy a nakonec je tu po dlouhé době jez. Ten po prohlédnutí za tohoto nízkého stavu sjíždím a následuje dlouhý levotočivý oblouk k dalšímu blížícímu se jezu u Zadní Třebáně. Vody je odhadem od 30 do 70 centimetrů, před jezem se hloubka zvyšuje. Jez nakonec také sjíždím i přes železné larseny pod jezem, které nakonec byly v dostatečné hloubce, aby něco udělaly gumovému člunu.

Doposud se jelo celkem dobře, řeka občas i mírně tekla, ale nyní přicházel úsek, kde jsem se trochu bál, že se řeka úplně zastaví. Pod jezem se dalo sice projet nakonec bez brodění středem a ze začátku byl celkem i proud, ale ten se rychle zmírnil a nezbylo, než jen spoléhat opět na pádlo. Projel jsem kolem ostrova, kde je velký kemp, minul Černou skálu na druhém břehu a jen pomalu směřoval k Řevnicím.

Tam mě na místní pláži těsně před jezem čekalo překvapení. Konaly se tam retro plavecké závody, s první cenou - velkou sklenicí domácích utopenců. Utopence jsem nakonec ochutnal i já v rámci příspěvku na další ročník závodů. Po osvěžení žaludku a nezávodní koupeli jsem vyrazil přes dřevěnou vodáckou propust na pravém břehu jezu dál.

Pod propustí bylo vody dost na proplutí a tak jsem mohl nerušeně pokračovat dál po řece. Ta v úseku do Dobřichovic měla úseky s hodně málo vody, kdy jsem viděl i skupinu lidí brodit se přes celou řeku, ale pořád se dalo jet za usilovného pádlování bez nutnosti vylézt z lodě. Před jezem v Dobřichovicích vody přibylo a proudu úplně ubylo, ale to už tak bývá. Neznajíc místní podmínky jsem vícestupňovou propust vpravo nesjížděl, i protože se tam navíc kopalo spousta lidí a loď přenesl vpravo 50 metrů za jez, kde se dalo nasednout a plout hned dál. Řeka v těchto místech byla sevřená protipovodňovými valy a moc netekla. Po třech kilometrech se přiblížil začátek Dolních Mokropes s dalším za tohoto stavu nesjízdným jezem, který jsem přenášel vpravo. Následovaly vlevo městská pláž a na pravé straně impozantní vysoký zalesněný hřebenem včetně Hladké sály, který se táhl až ke Kazínu. Za ním se nabídlo občerstvení ve stylové hospůdce Tornádo, a pak jsem se chvíli nechal hodně pomalu unášet k jezu na konci Černošic.

Tam vodácká propust na levé straně poskytla nejrychlejší svezení dne a mě čekal poslední úsek do Radotína. Někde jsem slyšel, že to tam teče, ale první dva kilometry tomu vůbec nenasvědčovaly. Teprve potom přišla rychlá peřej a za ní ještě jeden rychlejší úsek, a pak se v dáli objevil Radotín.

Řeku zprava ohraničovala nyní široká niva mezi Berounkou a Vltavou. Před radotínskou lávkou je dobré za tohoto stavu vody jet úplně vlevo a za ní se pak nabízí ještě jedna poměrně dlouhá peřej, než se řeka zklidní ve vzdutí od Vltavy.

Nakonec to byl velmi příjemný poslední prázdninový víkend s hodně sluníčkem, koupáním a sjížděním bez nutnosti se kdekoliv dlouze brodit. Takové pěkné 40kilometrové rozloučení s prázdninami.

Petr Kukla