Třetí den – Grand kaňon Podbrezová
23. 5. 2005 - Valaská – Nemecká (15 ř. km)
Ráno nám vedoucí radí jet Poprad z Kežmaroku. My ale ještě chceme jet Hron z Valaské do Nemecké. Nemůžeme si nechat ujít „Grand kaňon Podbrezová“, jak vedoucí nazývá průjezd železárnami. S autem dnes jezdí Bohuš a Tomis. Naloďujeme se asi 2 km nad fabrikou u obce Valaská. Hned ze začátku na nás čeká jez, který jedeme propustí vpravo. Řeka i dnes docela teče, a my se již nemůžeme dočkat průjezdu továrnou. Je i po čtyřech letech kouzelný. Docela pohodové peřejky uprostřed vysokých zdí navigace a továrních budov. Dalších, asi 10 ř. km už není tak zajímavých. Řeka má šířku asi 15 m a až do Nemecké WWI, ve fabrice WW II. V klidu a za častého soulodění doplouváme do kempu v Nemecké, kde se, pro jeho zanedbalost, neubytováváme, ale po občerstvení v místním motorestu odjíždíme na Dunajec.
Reklama
Přejíždíme asi 120 km do Červeného Kláštora. Večer dorážíme ke kempu, kde s rozčarováním zjišťujeme, že náš oblíbený kemp s výborným kioskem je mimo provoz. Vracíme se proto kousek zpět do jiného, který je také na břehu Dunajce u hotelu Pltník. Tam nám již ve 20 hod. odmítají dát něco k jídlu, proto nás část odchází do Červeného Kláštora na Salaš, kde nás v pohodě o půl deváté obsluhují, i když jsme v restauraci téměř sami.
Čtvrtý den – Pieniny
24. 5. 2005 – Červený Kláštor – ústí Lesnického potoka (11 ř. km)
Ráno se nám Vysoké Tatry ztrácejí v mracích, což po zatím slunečném počasí věští nějakou změnu k horšímu. Dnes příliš nespěcháme, protože poplujeme již z kempu a čeká nás pouhých 11 km slovenské části Dunajce. Dnes řídím já s Liborem, tak jen asistujeme s loděmi.
Po chvíli se s kamarády loučíme s tím, že je nabereme někde blízko Slovensko-Polské celnice. Jdeme zaplatit kemp (50,- Sk za osobu, 40,- Sk za auto). Jedeme přes Červený Kláštor, Veĺký Lipník, Lesnici na parkoviště u hotelu Pieniny. Dále jdeme pěšky Prielomem Lesnického potoka asi 1 km k Dunajci. Tady, v místě kde řeka pěkně meandruje, čekáme na kamarády. Projíždí mnoho pltí, hlavně polských.
Po jejich dojetí jdeme zpět na parkoviště a do hospody. Mezitím, co v ní sedíme, začne vydatně pršet. Tak nám počasí na splouvání i v tento jediný zamračený den vyšlo. Odjíždíme od Dunajce, který byl za tohoto stavu tak WW I až WWI+. Přejíždíme za deště na další řeku. Zastavujeme ve Svitu, kde na Popradu začínají pěkně nebezpečné jízky, dopředu neavizované žádným olejem. Jedeme prohlédnout řeku ještě do Mengusovce. Zastavujeme asi 500 m za obcí před betonovým mostem. Jdeme hustým pobřežním porostem asi 300 metrů po proudu a už vidíme, že jsme si dobře vybrali. Řeka vypadá, s tím množstvím vrbiček a různými bočními rameny, zajímavě. Dorazili jsme k vyvrácenému stromu, do kterého vlítnout znamená 100% cvaknutí. Zítra jej trošku zařízneme. Odjíždíme do Tatranské Štrby do kempu. Je to, bohužel, jen jeden z dalších, který je mimo provoz. Naštěstí je obec plná hotýlků, ubytoven a privátů. Rozhodujeme se pro privát (250,-Sk/os,noc).
Laďa