Aha, tak už se pomalu dostáváme k jádru problému.
Nároky na žurnalistiku jako celek vyplývají zřejmě u některých zdejších diskutérů z idealizované představy o roli novinářů.
Jenže oni nejsou hlídači mocných, dozorci nad dodržováním pravidel ani vyvolení vykladači absolutní pravdy.
Oni jsou, jak píše Václav, spíš vypravěči příběhů a v některých světlých okamžicích také domýšlejí, co popsaná fakta nebo jevy znamenejí pro čtenáře. Je mezi nimi stejné množství hlupáků, egoistů, egocentriků, hlasatelů různých ideologií atd... stejně jako v celé populaci. Navíc snad je mezi nimi více narcisů (obvykle v televizi) a ideologů (obvykle v novinách a týdenících).
Jestli tedy chceš, aby vyprávěli příběhy aspoň trochu tak, jak chceš ty, musíš jim říci svoje verze. Pokud se s nimi nebavíš, neměl by ses divit, kdyby Tvoji verzi do příběhu nezahrnuli.
To je celé. Jednoduché. Přesně v intencích toho, co jsem psal na začátku diskuse. (Při tom neobhajuji novináře jako jednotlivce ani jako celek, ale vysvětluji, jak to všechno funguje, milý Abu.)