PákaPsal se rok 1972-3-4 a my jako mladí vodáci jsme sice věděli že "eskymák" existuje, naše informace o tom jak se ho naučit byly ovšem kusé. Začínali jsme vždy tím že jsme pod vedením starších borců vzali pádlo na kánoi a učila se páka. Teprve potom přišlo na řadu pádlo kajakové - a páka. Jako další krok byl šroub. A to vše nám trvalo ne několik dnů nebo týdnů, ale tak dva roky. Proto ovšem asi nedošlo u mě nikdy k tomu, že bych měl šok z prvního "eskymování", protože PRVNÍ PRAVIDLO když vlezu do kajaku je to, jak ho bezpečně zase opustit když jsem hlavou dolů. A protože jsme eskimovat ze začátku vlastně vůbec neuměli , měli jsme první pravidlo dost dobře nacvičený. A především na kajaku nebo singlu nikdo nesmí být sám, bez možnosti cizí pomoci - PRAVIDLO DRUHÉ. Jsem přesvědčen o tom, že klasická turistická kánoe z půjčovny je z tohoto pohledu bezpečnější. Prostě se vysypeš do proudu a je z toho pouze nějaká odřenina. Většinou. Na Sázavě.
Dnes když vidím jak dokonale eskymujou borci ve válci při rodeu(a těžko dávat těm variacím na eskymák nějakej název) a nebo jak rychle se především děti učí C2C pod vedením zkušených borců např. z HYDRA (byl jsem při tom) tak jsem potěšen, je tady znát za ty roky obrovskej pokrok. Ale já stejně nikdy nezapomenu na svou starou dobrou "páku"
|