Re: A jde klasifikovat vůbec nKlasická stupnice obtížnosti neklasifikuje SJÍZDNOST, ale právě obtížnost. A to je rozdíl. Angličané přišli s "nebezpečnostní" klasifikací ke klasifikaci obtížnosti, což znamená, že místo např. obtížnopsti III, klasifikují navíc písmeny a až myslím f nebo tak nějak, což vyjadřuje nebezpečnost když tam vjedu, vplavu a tak, prostě určitou pravděpodobnost úrazu. Např. peřej začínající provaleným jezem pro představu typu Kvěchova mlýnba na Lužnici je WW II dejme tomuj b, ovšem, bude li uprostřed traverza, pak se míra nebezpečí zvyšuje a je to možno klasifikovat napč. jako d z hlediska toho nebezpečí. Bude-li tam těch traverz deset, pak to bude téměř jistý úraz jak pro loď tak i jezde a bude to třeba "f". Je to příklad nehledejte v tom pravidla. Právě že obtížnost je klasifikována konstatováním určitých úkazů v korytě řeky, jedná se o obtížnost, Vždy je k tomu vztažen další apekt, tedy např. průtok, protože to je v podstatě jediné co se mění. Samozřejmě pak jsou toky, které se vymykají - vizt např. Indus a podobné toky, kde průtok neklesá pod dejme tomu 1000 kubíků, tam by z hlediska alpské klasické stupnice byla voda obtížnosti III, ale rozdíl hladin v karfiolech je třeba tři metry, takže to běžnou loď prostě semele. Ale pravidelné přehledné vlny, jsou prostě WW II, ať už jakkoliv či kdekoliv. Že jsou při velkém průtoku tak vysoké, že na ně loď nevyjede už patří jinam. Proto taky se svého času diskutovalo o klasifikaci takovýchto toků a vymýšlelo se I až 10, nebo WW VI a písmena A až D a podobně. myslím však že v běžném vodáckém životě to je zbytečnost. V. |