Re: Poděkování neznámému záchrO sundávání vesty... Moje sestra to udělala ve válci pod kolmáčem v objektu ČKD na Punkvě. Byla to její druhá voda na laminátovém kajaku (den předtím sjela jako premiéru Svratku), takže neuměla vůbec nic, no a my zkušenější jsme ji pochopitelně krmili bohatýrskou teorií na hraně fabulace a nesmyslů (jak to vůči začátečníkům zvláště něžnější poloviny lidstva umíme). Takže když došlo na lámání chleba, nestrefila se na šufle a mlela se dole v pěně, registrovala, jak jí v rukou křuplo pádlo, pak se zlomila loď, no a když ji to pořád drželo, postupovala podle našich rad. Prej tam pak byl nějakej chlap s flaškou rumu a ten jí poskytl první pomoc. Já u toho nebyl, jez je nepřístupný, viděl jsem ji, až ji dva vedli - s řasou za uchem, připitomnělým úsměvem v tváři, a s rukou od krve. Ale věřím jí - postupovala přesně dle metody. Je přece doktorkou pedagogiky.  |