díkPěkné počtení. Také jsme měli dva nafukovací kajaky - typu Kajman, tvarově téměř shodné s pozdějším Skipem, ale delší. Jestli se nepletu, byl to právě ten typ, na kterém sjížděl Samohýl kavkazské řeky. Dobře, že jsi tu knihu připomenul, patří ke klenotům knihovny mého táty. Fakt je, že z dnešního pohledu mnohá jeho líčení vypadají nadneseně a že dnes to, co popisuje jako závratné a smrtelně nebezpečné vodácké dobrodružství, by byly pro dnešní jezdce jen drobné epizodky. Ale je třeba mít na paměti, že tehdejší technika jízdy byla jiná, jel s nafukovacím kajakem, s dřevěným skládacím pádlem, jel sám a jel řeky, o kterých neměl žádné zprávy, protože ani místní řadu nepřístupných úseků v životě neviděli, neměli páru, jak vypadají. Z tohoto pohledu to byl podnik snad až za hranicí rizika, zejména připočteme-li, že cizinec se v zemi sovětů nesměl bez dozoru ani vyčurat. Stejně jako pro Tebe, i pro mě a určitě pro řadu dalších byl Samohýl hrdinou dětských snů o tom, jak bychom chtěli jednou jezdit a jaká dobrodružství bychom chtěli zažít. Tvoje líčení toulek s kamarádem má v sobě něco z Toma Sawyera a Huckleberryho Finna, prostě paráda a dík, že ses o to s námi podělil. |