nemohu nezvpomenout......na kamarada Marcela, se kterym jsme se ke konci osmdesatek zaucovali do taju vodniho slalomu. A hlavne na jeho tatika, stredoskolskeho ucitele, zarputileho vodaka a velmi prirodniho cloveka. Muj vlastni stryc dodnes vzpomina na letni vodacky kurs pod jeho vedenim, pri kterem za tri tydny spluli Vltavou od Lenory nekam k usti Luznice. Stravovani resil tak, ze obcas poslal studenty nakrast brambory na pole a lode lepil moukou a novinami. Nicmene na vlastnim synovi nesetril. Singlovku mu postavil krasnou. Marcel pri jejim prvnim spatreni zjihl (jako kazdy). Nasledovalo krute vystrizliveni, protoze misto obvyklych jedenacti kilo, ktere tehdejsi singlovky mely, vazila tahle dvojnasobek. Padlo, ktere mu k tomu sestrojil musel zahy vybavit hlavickou velmi, velmi svitive barvy. Ono totiz neplavalo, takze kdyz Marcel vykrysil, tak doplulo po kanal, tam se postavilo na dno a hlavicka se ocitla asi pul metru pod hladinou a pomoci te barvy se dalo dohledat. |