Z Prahy jsme vyjeli už v pátek 16. 8. 2024 a docela nás překvapilo, že vlak vypravený z Bohumína až do Kolobrzegu u Baltu nemá lehátkové vozy. Měli jsme sice místenky, ale protože cestujících přibývalo, vyspali jsme jen trochu. Ráno jsme vystoupili v cílové stanici Raduń a došli asi 1 km k molu u jezera Velké Mlosino.

Pána, který zde měl karavan, jsme se zeptali, kde vytéká řeka Mlosina. Asi nás nepochopil a poslal nás na druhou stranu. A tak jsme si propluli i jezero Malé Mlosino, a pak se vrátili.

Výtok řeky bylo obtížné najít, protože byl zcela zarostlý rákosím a to bylo i dál. Protože to nešlo projet, vlezl jsem do vody a první loď musel kus táhnout. V řece byly navíc občas popadané stromy, a tak byla plavba obtížná. Naštěstí překážky skončily asi po 2 km u prvního mlýna Lamk. Ten se také docela obtížně přenášel vpravo přes silnici a zábradlí.

Mlosina dál teče mezi loukami. Po dalších 4 km jsme dopluli k jezeru Leśno gorne, po kterém jsme pluli jen kousek při levém břehu. Dál následuje jezero Leśno dolne. Tady jsme zbytečně zajeli kousek do jezera. Je třeba se držet pravého břehu a u kostela je výjezd. Dál teče řeka lesem. Podle kilometráže tu měl být dřevěný most a tábořiště. Most už je betonový, ale tábořiště tu není. Tak jsme byli rádi, když se po chvíli objevilo místo příhodné k vystoupení a navíc bylo na břehu ohniště s krytým posezením kolem. Do blízkého domu jsem se došel zeptat, zda tu můžeme stanovat. Nejen že nám to bylo dovoleno, ale dokonce jsme dostali kolečko dřeva. Když jsem pak vytáhl kytaru, přišla si s námi posedět i jejich společnost. Ráno pak přišel pán s chlapečkem a nabídl nám kávu. To jsme s díky odmítli a vypluli dál.

Po asi 1 km jsme dopluli k ústí Mlosiny do Zbrzyce. Zbrzyca přitéká zprava a nám se zdála menší. Zbrzyca teče víc lesy. Cestou je třeba přenést 2 mlýny, Kaszuba a Milachowo. Obě přenášení jsou ale krátká a bez problému. Po 2 km jsme připluli k mostu ve vsi Rolbik.

Tady jsme se občerstvili zapiekankami a točeným pivem Źiwiec. Po 2 km jsme propluli okrajem jezera Milachowo, které ale je celé vpravo a skrze rákosí ani není vidět.

Pak jsme dopluli k tábořišti Laska. Tady byla v krytém posezení rychlovarná konvice a káva, kterou si někteří z nás dali. Jinak tu bylo ale zavřeno.

Za Laskou jsme po chvíli připluli na první z na sebe navazujících jezer a sice jezero Laska. Dále navazují jezera Ksieźe, Dlugie a Paszczenica. Na jeho konci jsme zatábořili na pravém břehu.

Další den jsme ještě přejeli jezero Sluźa a pak následoval hezký úsek lesem končící v jezeře Witoczno. Zde se vlastně vlévá Zbrzyca do Brdy.

Mezi jezery Witoczno a Malolackie jsme se zastavili na občerstvení v kempu Plesno na pravém břehu. Dále navazují jezera Lackie, Dybrzk a Kosodubno a umělé Milof. Tady jsme zatábořili na levém břehu. Byl to soukromý pozemek, ale když jsme zavolali na telefonní číslo z cedule na stromě, přijel pán na kole a vybral po 10zl. na osobu. Další den jsme po 2 km dopluli k přehradě Milof, která se přenáší vpravo. Přenášení je trochu delší, ale po schůdném terénu. Nad přehradou je na pravém břehu též tábořiště. Pod přehradou řeka docela svižně teče a tak jsme již za chvíli zastavili u mostu v Rytelu. Tady jsme si dali k obědu pizzu a nakoupili. Občas je v řece spadlý strom, ale vždy se dal objet. Tábořili jsme v tábořišti Woziwoda na levém břehu.

Druhý den od rána pršelo a tak jsme byli rádi, že v tábořišti jsou posezení pod přístřešky. Pršet přestalo až ve 3 odpoledne a teprve pak jsme vypluli dál. Než jsme po 9 km dopluli k hezkému tábořišti Golabek na levém břehu, už svítilo sluníčko. Je zde také stánek s občerstvením, ale bylo zavřeno. Byl tu ale telefon, tak by asi někdo přijel. My jsme jeli dál a zatábořili u Rudzkeho Mostu.

Když jsme postavili stany, zjistili jsme, že tábořiště je na levém břehu, ale i tady, na pravém bylo kryté posezení a naše 2 stany se sem vešly. Část výpravy se byla ještě večer podívat ve 3 km vzdáleném městě Tuchola. Další den nám zbývalo už jen 8 km tekoucí řeky k přehradnímu jezeru Koronowo. Ale řeka tu teče docela rychle hlavně pod Świtem. Teče lesem, jako ostatně většina toku, občas padlý strom, ale koryto je dost široké na vyhnutí se. Na jednom místě vytáhla větev Zdendovi z lodi loďák a nebýt toho, že za nimi jel Martin, ani by o tom asi nevěděli a večer by se divili, kde o něj přišli. Tábořili jsme v kempu Sokole-Kuźnica na levém břehu. Paní tu měla chlazené lahvové, udělala nám zapiekanky a kávu.

Poslední den už nás čekalo jen 22 km po jezerech. Hlavně bylo nepříjemné, že foukal protivítr a na konci, kde je odbočení doleva na jezero Lipkusz, byly velké vlny a museli jsme vzít Leoše, který jel v singlu, do vleku. Sám by to to těžko urval. Po projetí jezera Lipkusz jsme pokračovali laterálním kanálem na jezero Biale. Na jeho začátku jsme zatábořili už potmě v kempu Samociaźek. Druhý den jsme došli na nedalekou autobusovou zastávku a odjeli do Bydgoszcze na vlak a domů. Původně jsme až tam chtěli doplout, ale kvůli obtížné plavbě první den a skoro celodennímu dešti ve Woziwodě bychom to nestihli.

Celkově jsme ujeli 11 km po Mlosině, 25 km po Zbrzyci a 113 km po Brdě.

Franta Zima