Průzkum Rajčanky

Kamarádům z Havířova jsem slíbil, že jim ukážu něco ze severního Slovenska. Po deštích něco vody přibylo, ale nějaká divočina nehrozí. Na začátek mám 2 varianty. V sobotu 6.4. vyjíždím dřív, abych mrknul na Rajčanku. Vodočet sice udává 10 cm pod stav, ale jsem optimista, stále je o 20 cm víc než před týdnem. Přes řeku přejíždím v Lietavské Lúčce. Nakukuju z mostu, vody se zdá dost, na levém břehu nad mostem je i dobrý výstup na plácek, kde pak necháme auto. Zajíždím o kousek výš ke kempu Slnečné skaly, velká louka, chatky, hospůdka, malebné místo. Rajčanka má i tady dobrý stav, je rozhodnuto.

Začátek v Rajeckých Teplicích

Píšu klukům do druhého auta a vracím se zpět. Telefon zvoní, prý jsou u mě za pět minut. Jsou, ale na dálniční estakádě 10 metrů vysoko nade mnou, tady navigace zazlobila. Takže musí dát kolečko přes Žilinu a konečně se setkáváme. Na vodu nasedáme vedle parkoviště u koupaliště v Rajeckých Teplicích. Rajčanka široká okolo 10 metrů svižně pospíchá táhlými zatáčkami k severovýchodu.

Splouváme lehké peřeje v přírodním korytě, na levém břehu se občas objeví vápencové skály. Máme před sebou asi 8 km. Za zmíněným kempem podplujeme silniční most, proplujeme zúženým údolím mezi Turskou skalou a Porubskými skalami a Rajčanka se stočí k severu. V Porúbce podjedeme železniční a pak silniční most a za místní cementárnou i nákladní lanovku. Tady nás čeká jediný jez, který jedu na oči v pravé třetině. Krtek jede víc vpravo a dost tvrdě narazí na betonový blok těsně pod hladinou. Na gumě opatrně, betonové panely jsou docela ostré a poněkud rozvalené. Břehy jsou dál v šikmé navigaci, ale nic tu nehrozí, Tady jsou nejhezčí peřeje. To už se blížíme ke konci plavby. Dál nejedeme, k ústí do Váhu je několik kolmých stupňů. Jeli jsme přesně hodinu. Vodočet v Žilině hlásil 140 cm což je asi 7 kubíků, velmi pěkné minimum. Rajčanka se asi moc nejezdí a je to škoda. Poměrně velké povodí a vysoké hory okolo slibují relativně dlouho dobrý stav.

Turiec a Váh

Ještě není poledne, a tak velím k přesunu do Martina. Na Turiec nasedáme na levém břehu na dohled pod posledním jezem. Proti nám se třpytí zbytky sněhu na hřebeni Malé Fatry. V řece valí 23 kubajzů, je to rychlé a šplouchavé, na soutoku jsme po 8 km a 50 minutách. Ve starém korytě Váhu nás zhoupnou 2 peřeje, ale jinak musíme pádlovat v pomalém proudu v širokém řečišti. Chvíli trvá než se vrátí voda z derivačního kanálu od Kraľovan přes elektrárnu zpět. Trochu ve mně hrkne, protože jsem zvyklý na mocný proud zprava, ale teď většina vody valí okolo ostrova vpravo. Až pod ním nás proud popadne a veze do Strečna (12 km/1 h. 20 min.).

Orava

Máme ještě čas, kamarády nemusím moc přemlouvat, takže ochutnáme ještě Oravu. Nasedáme v Zábreži na levém břehu. Vodočet Dierová hlásí 23 kubíků, na rozdíl od Turce je to lehce nad minimem. Orava teče širokým údolím s občasnými lehkými peřejkami. Stupeň v Istebném jedeme na oči středem, je to přehledná peřej s několika vlnami, ale hned v nájezdu míjím ohnutý roxor a co je v peřeji, čerti vědí. S gumou opatrně a za malé vody možná raději přenést po pravém břehu. No, dál už to znáte. Míjíme nasedací místo na spodní úsek v Párnici, proplujeme krásným údolím s peřejkami pod Dierovou a kousek za soutokem s Váhem končíme vpravo u hřiště, kde máme druhé auto (14 km/1 h. 40 min.).

Jirka Hodic, VK Slavia Hradec Králové