Po tomto toku už jsem chvíli pokukoval jakožto alternativě, když je u nás sucho, mám to tam z Plzně kousek. Pramení v Čechách jako Nemanický potok, ale na našem území je to zapadaný potůček, hranice (řkm. 85) by po něm přeplout nešla. Pak se kroutí Bavorskem až k přehradě Eixendorf, která mu na dalším toku zajišťuje celkem stabilní průtok, zpravidla postačující pro splutí od městečka Neunburg (řkm. 36), odkud jsme jednoho žhavého srpnového pátečního odpoledne s Kouďou vypluli. Jako minimum se udává 75 cm, tj. cca 2.2 m³/s na vodočtu Warnbach.

Mírný proud hrachové polévky (vody bylo právě minimum) nás unášel malebnými meandry, sešoupli jsme dva stupně (řkm. 32 a 30.7), první regulerní jez přichází až po 16 km plavby ve Schwarzhofenu (řkm. 29.6).

Téměř všechny jezy mají stejnou konstrukci: spádovou desku s minimálním sklonem a na konci třičtvrtěmetrový skok mezi kamení. Za našeho minimálního stavu byly všechny spíše více než méně suché, takže přetahování přes korunu nebylo náročné. Pod jezem na nás čekala první past v podobě nějaké místní slávy s děvčaty dirndlech, hasičskými vozy a čepovaným weizenem. Věrni svým morálním zásadám jsme se téměř nenechali zlákat.

Pod Schwarzhofenem jsme se ocitli uprostřed ohromného hejna kachen, resp. žlutých plastových kačenek.

Nějaké bereme dětem, jinými po sobě hážeme a pak pokračujeme meandry k jezu v Girnitz (řkm. 25). Před ním doleva odbočuje potůček-rybochod, který mizí kdesi v zeleni. Bystřinka nás protáhne džunglí netýkavek žláznatých a vyplivne pod jezem, ani si ho nestihnu vyfotit. Jsme nadšeni.

Chýlí se k večeru, je pekelné dusno a my proplouváme oblaky ovádů těhotných touhou po naší krvi. Nad meandry se rozlehne tleskání a vulgarismy, při první příležitosti prcháme z řeky se zakempit, i když je ještě světlo.

Ráno vyrážíme časně, proti včerejším 33 °C je příjemný chládek, mírný větřík omezuje letuschopnost hovad, ale taky nám bohužel o kubík přiškrtili odtok z přehrady, takže naše tempo zpomalí. Říčka tu však má menší spád, takže nikde nedrncáme, tedy až k jezu Zangenstein (řkm 22.5), který je sice téměř suchý, ale zato se jeho náhon vrací až cca po 1.5 km. Přetahujeme a chvíli brodíme bažincem, pak už jde celkem jet, ale ještě několikrát vystoupit musíme.

Následují meandry, suchý stupeň Altendorf (řkm. 18.4). meandry a ještě nějaké meandry. Jako náplast přichází jez Schwarzach (řkm. 10.5), ze kterého zbyla jen vlnka s vracáky, po krátkém blbnutí pokračujeme meandry.

Poslední regulerní jez je Furthmühle (řkm. 8.9), nalevo opět odbočuje potůček-rybochod, po předchozí zkušenosti se do něj Kouďa nadšeně vrhá. Já si jedu vyfotit jez, přetahuje se příjemně a krátce vpravo, jinak je to larsenový hnus. Chvíli váhám, zda se nevrátit k rybochodu, ale nakonec přetahuji a rychle lovím foťák, abych zvěčnil Kouďův nadšený výraz při výjezdu z rybochodu. Uplynulo 10 minut a furt nic, tak kotvím u břehu a vystupuji do bahna, že mu půjdu naproti. Vylezu z bahna na břeh, to si spokojeně zabublá a zamlaská a já jsem náhle bos, všude vůkol kopřivy a ostružiní. Z rybochodu vydrncá Kouďa, mezi zuby drtí cosi o stromech a jeho výraz není nadšený.

Pokračujeme v plavbě. Před mostem se silnicí 2159 je LG Warnbach směrodatný cca od návratu náhonu jezu Zangenstein. V čase našeho průjezdu bylo asi 54 cm, 3 m³/s, tj. cca udávané minimum pro sjízdnost tohoto úseku. Už jsem zmínil, že Schwarzach meandruje? Moc pospíchat se tu nedá, proud je téměř neznatelný, obloha tmavne a duní. Přetáhneme a předrncáme stupínky v Pretzabruck (řkm. 1.8) a po chvíli se vléváme do Naab před Schwarzenfeldem, kde máme na ostrově auto. Při vytahování lodí k autu dopadají první kapky a v autě přečkáme krásný slejvák, který zachrání naši nedělní plavbu po Naab.

Bylo to fajn, na celém toku panovalo příjemné ticho, ale před létem by nejspíš bylo více vody, čistější voda, hezké okolí by nebylo zakryté netýkavkami a taky asi míň hovad.

Poustva