Re: dlouhověkostMoc krásný článeček, pobavil jsem se.  Já myslím, že takové zážitky má v začátcích vodácké kariéry snad každý vodák. Ty moje jsou z velikonoční (rozvodněné) Trnávky roku 1970, když jsem na kajaku chtěl těm uprděnejm turistům ukázat, jak jezdí slalomář. Když mne to natlačilo na strom, přišel jsem o sedačku v lodi. Když mně ti turisti vytahovali, o tenisky. Mokré šaty jsem svlékl sám, v tričku a trenkách to prý bude rozhodně zdravější. Že takto otesán musím ještě sjet celou řeku, to jsme ve slalomu nebrali. A bylo to hutné - prudká řeka, mráz, ztráta sebejistoty, utrpení. Pádlo vypadlé z promrzlých prstů nad jezem. Přenášení bosky v deseticentimetrovém sněhu. Zatmění. Jízda na kajaku skrz zaplavený smrkový les. A nakonec absence doprovodného vozidla, jehož šofér někde usnul (mobily tehdy nebyly). Seděl jsem polonahý ve sněhu a bylo mi všechno jedno kromě jedné věci - že už nikdy, nikdy nesednu do kajaku.  Od té doby jsem vydržel jezdit vodu dalších čtyřicet let, a voda mi dala to nejlepší, co jsem v životě mohl získat. Ale do kajaku jsem už opravdu nikdy nevlezl.  |