Milí přátelé,
tak jsem si tady přečet pár diskusí na téma jakou plastovku si koupit, jestli tu a nebo onu... Měl jsem to štěstí vyzkoušet si pár druhů od vyder až po takový zběsilý nepotopitelný cosi, co pujčují v pujčovnách. Jenže. S žádnou se mi nejelo tak pěkně, jako s laminátkou, co jí kdysi za dávných časů vyráběl můj otec z kradené pryskyřice bůhví odkud... Obyčejná laminátka, na kterou už dobrejch 5 let, co jezdím sám s pár přáteli, nedám dopustit, sic je s ní práce jako na kostele, aby člověk nebyl podrážděnej od vláken, hned jak sedne do lodi. Klepu na dno lodi, za celou dobu, co jezdíme, lepím jen cizí lodě. Svou doma tuatam natřu nebo poopravím drobné oděrky. I přes to, že laminovací souprava je drahá jako kráva, pořád mě to baví. Jsou tady taky zarytí laminátníci jako já? Škoda, že suroviny na výrobu laminátky jsou drahý a poměrně(z mýho pohledu) nedostupný. Kopyto na půdě mám, a mít z čeho tu loď uplácat, rád se to naučím. Bohužel taková doba je tatam. Sním o době, kdy na Vltavě jezdilo málo lidí, rožmberskej jez byl vyhlášenou šlajsnou, mezi laminátovými kanoemi se objevovaly dřevěné, krásné, křehké tak často, jako dnes v davu plastových laminátky.A z tábořišť se ozývaly opilecké hlasy, ale jiné, než teď, kytary, hramoniky...matně pamatuju z dob, kdy mi bylo tak sedm...jinak zbytek znám jen z vyprávění. Je mi 23, možná si říkáte mlád na takový řečičky.
Je to bláznovství, kupovat nebo vyrávět si v téhle době lo´d laminátovou?

Dobrou noc... AHOJ