Letošní nebývalé sucho zasáhlo i oblíbené alpské řeky. Původně jsme měli v plánu splutí krásného Griesen Schluchtu na Loisachu, ale neměl vodu. Volba tedy padla na úsek pod Ga-Pa, kde splavnost měla být dobrá.

Přejíždíme do obce Farchant, kde je u mostu parkoviště i s pohodlným nástupem na řeku. Výše je jez a pod ním sucho. Zde se vrací náhon a průtok se zdá být velmi dobrý. Za tropických teplot foukáme Baraku a už se nemůžeme dočkat ochlazení v řece. Ta je ledová a tak osvěžení je jen krátké. Nastupujeme na krásně čistou a proudnou řeku a za slunečného počasí vyrážíme na splutí pod dohledem horských velikánů. Panoramata masivu Wetterstein jsou úžasná, počasí též, vody dostatek, co více si přát.

Po chvíli podjíždíme silniční most a jedeme ve štěrkovém řečišti. Tam, kde je vyšší spád, se řeka trochu slévá v zatáčkách, jinak je koryto celé zavodněné. Civilizaci spíše tušíme, že je někde v okolí, ale z řeky není vidět. Jen kopce nad námi, za námi i před námi. Takto pokračujeme až k mostu Oberau. Pod obcí opět následuje úsek mimo civilizaci, kde cestou nám dělají společnost pouze koně, které zde plaví a občas krávy se zvonci. Na březích jsou udržované kilometrovníky po 200 m, takže je dobrý přehled, kde se zrovna nacházíme.

To už dojíždíme do obce Eschenlohe, kde chceme končit. Na tamním mostě přes řeku Loisach stojí socha svatého Jana Nepomuckého (Heiliger Johannes von Nepomuk). Jan Nepomucký je tradiční patron mostů (tzv. Brückenheiliger) a v celém Bavorsku je nesmírně populární, protože „stráží“ řeku před povodněmi.

Asi 100 m za mostem zastavujeme vlevo a vytahujeme loď do prudkého břehu tvořeného lomovým kamenem. Lepší by byl výstup naproti vpravo u nějakého přítoku, kde je pohodlný přístup a silnice, ale chceme jít na nádraží, což je z levého břehu nejblíže. Nemáme moc času, za chvíli jede vlak.

Jak pohodové bylo splutí, tak adrenalinová byla jízda vlakem zpět. Baraku soukáme do vaku, bereme vše do rukou a míříme na nádraží vzdálené asi 300 m. Stahují se šraňky a my nemáme lístek. Dobíháme na nádraží, ale je to vlak z opačného směru. Hurá. Máme čas a tak jdu studovat automat na lístky. Do něho se opírají takovým způsobem sluneční paprsky, že není vůbec nic vidět. S němčinou nejsem úplně kamarád a něco zkouším mačkat. Nejde to, stále to po mně něco chce, i když jsem vyplnil trasu. Sakra, čas neúprosně letí. Nikde nikdo, aby nám pomohl. Zkoušíme nějakou apku s QR kódem nalepeném na automatu, ale to jsou jen dopravní informace. Znovu se vracím a na osvětleném displeji zadávám cílovou destinaci. Najednou to chce platbu. Sláva. Jenže to mám jeden lístek, více osob se mi nedaří zadat, tak rychle udělám další dva. Podařilo se a já si hodně oddychl. Dívám se na koleje a najednou mi to dojde. Sakra, tady jsou dvě a vlak z opačného směru přijel na první. My musíme určitě na tu druhou. Rychle bereme věci a běžíme na druhý perón. Už jsem v klidu, nic nás nemůže překvapit. Najednou se stahují šraňky, my se připravujeme, ale k našemu úžasu přijíždí vlak zase na první kolej. Doprčic. Chceme přejít zpět, jenže nám brání v přechodu malé šraňky, které nejdou s vybavením přelézt. Ono nám to snad ujede. Naštěstí jdou šraňky nahoru a my dobíháme vlak. Pak už jen dvě zastávky a jsme u auta.

Trasa nám zabrala 1,5 h na 11 km pohodové a nenáročné plavby ZW – WW I bez nebezpečných míst. Stav jsme měli na vodočtu v Eschenlohe 136 cm, což bylo zhruba 13 kubíků. Vody dostatek. Pokud míříte do této oblasti s dětmi a hledáte zpestření, pak Loisach určitě nevynechejte.

Petr