děti vydrží hodněJakožto odrosté vodácké dítě znám z druhé strany, jak jsme po splutí Kocáby seděly se sestrou v dešti pod mostem a čekaly, až táta dostopuje pro auto, k jídlu jsme měly jen suché špagety. A nejlepší jeho kousek byl,když mě v podobném věku zanechal na startu Jizerské 50 nebo čeho, pravda, měla jsem u sebe náhradní boty, termosku s čajem, ale i tak ho to mohutně popohánělo na trati. Asi jsem se v cíli nudila a celou dobu jsem si budovala záhrab, abych se mu do něj ukryla - podojezdu měl málem infarkt. Ovšem tyto zkušenosti z dětství mě zformovaly a děti mají taktéž dost důvěry. |