Re: A co když do řeky čůrám?, Kimbo, 30.6.2012 13:43:56
A jinde, na ceduli o zákazu plivání na schody, bylo rukou dopsáno:

Nevzdělance poznáš rázem,
bezohledně plivá na zem.
Vzdělanec se tomu vyhne,
na stěnu, či na strop plivne.

Odpovedať

Pomsta, Kimbo, 30.6.2012 13:40:24
Neobjevila se hláška o zapsání. Za to může Bill Gates.

Odpovedať

Pomsta, Kimbo, 30.6.2012 13:37:06
Belou jsem kdysi jel s odstupem deseti let dvakrát. Poprvé jsme na slovenskou akci přijeli s otevřenou vertexkou a protože celý týden Belá neměla vodu, den před skončením akce jsem loď poslal dráhou domů. Jely se řeky kolem, akce se jmenovala Mezinárodný tatranský okruh vodákov. V noci na poslední den pěkně napršelo a Belá přímo přetékala. Koukali jsme na to z mostu v Podbánském a já jsem licoměrně prohlásil, že je to velká škoda, že tu už nemám loď. A tu mi dívenka Marie nabídla svůj nafukovací kajak Kajman – a mně trochu zatrnulo, protože vodní stav budil respekt a já na kajaku moc neuměl (furt koukat jak je natočený list pádla). Donucen zachovat si tvář a nabídkou půjčky jsem to sjel, necvakl se, nerozboural náplavy, nerozthl Kajmana o zašpičatělé větve padlých smrků.
Dívenka Marie byla nezapomenutelnou členkou výpravy. Její splouvání bylo v duchu, jak sama říkala „řeka je moudrá a sama ví, kam mne má nést“. Její „kotvení“ ve vrbičkách, nebo vyjíždění na břeh na straně proudnice na ostatních řekách okruhu bylo důvodem k všeobecnému veselí.
Vjedeme na Černém Váhu s ex ženou do zatáčky a tam – Marie, cvaklá o vztyčenou větev potopeného kmenu, drží Kajmana a spodní díl plavek někde u kolen. Oj, krása bez závoje a přímo na řece! Obrázek k popukání, řehtal jsem se i přes protesty mé (ex)ženy tak, že jsem ani nebyl schopen velet lodi a tak jsme na té větvi skončili taky. A Marie, duše dobrá, nás ještě zachraňovala.
Spravedlivý trest za výsměch přišel až po deseti letech. Opět na Bělé, tentokrát s laminátovým singlem (však jsem výše psal o ženě, že byla bejvalá). Belá měla tolik vody, že tekla lesem, všude spousta překážek. V jedné chvíli jsem si chtěl odpočinout a kochat se přívalem vody kolem. Zalomil jsem do malého vracáku za poražený strom – a ouha. Ten strom nechal v zemi, tehdy na dně, svůj pařez. Stranou lodě a naplno mne nabral do zadku, takže jsem z lodi byl doslova vykopnut. Bohužel s nohama stále v lodi. Nejhorší na tom bylo, že jsem byl tělem po proudu a vody tam nebylo tolik, abych se otočil. „Ručkoval“ jsem po dně, proti proudu loď, pádlo bylo k ničemu, protože mne vždy voda přetlačila. Nevím, jak daleko jsem takhle hrabal, tehdy se mi to zdálo nekonečné. V lodi díra jak vrata.

Takže asi ani do řeky neplivat a ani se škodolibě neřehtat nehodě jiných. Pomsta řeky - to funguje. Marie, promiň.

Odpovedať

Pomsta, Kimbo, 30.6.2012 13:36:44
Belou jsem kdysi jel s odstupem deseti let dvakrát. Poprvé jsme na slovenskou akci přijeli s otevřenou vertexkou a protože celý týden Belá neměla vodu, den před skončením akce jsem loď poslal dráhou domů. Jely se řeky kolem, akce se jmenovala Mezinárodný tatranský okruh vodákov. V noci na poslední den pěkně napršelo a Belá přímo přetékala. Koukali jsme na to z mostu v Podbánském a já jsem licoměrně prohlásil, že je to velká škoda, že tu už nemám loď. A tu mi dívenka Marie nabídla svůj nafukovací kajak Kajman – a mně trochu zatrnulo, protože vodní stav budil respekt a já na kajaku moc neuměl (furt koukat jak je natočený list pádla). Donucen zachovat si tvář a nabídkou půjčky jsem to sjel, necvakl se, nerozboural náplavy, nerozthl Kajmana o zašpičatělé větve padlých smrků.
Dívenka Marie byla nezapomenutelnou členkou výpravy. Její splouvání bylo v duchu, jak sama říkala „řeka je moudrá a sama ví, kam mne má nést“. Její „kotvení“ ve vrbičkách, nebo vyjíždění na břeh na straně proudnice na ostatních řekách okruhu bylo důvodem k všeobecnému veselí.
Vjedeme na Černém Váhu s ex ženou do zatáčky a tam – Marie, cvaklá o vztyčenou větev potopeného kmenu, drží Kajmana a spodní díl plavek někde u kolen. Oj, krása bez závoje a přímo na řece! Obrázek k popukání, řehtal jsem se i přes protesty mé (ex)ženy tak, že jsem ani nebyl schopen velet lodi a tak jsme na té větvi skončili taky. A Marie, duše dobrá, nás ještě zachraňovala.
Spravedlivý trest za výsměch přišel až po deseti letech. Opět na Bělé, tentokrát s laminátovým singlem (však jsem výše psal o ženě, že byla bejvalá). Belá měla tolik vody, že tekla lesem, všude spousta překážek. V jedné chvíli jsem si chtěl odpočinout a kochat se přívalem vody kolem. Zalomil jsem do malého vracáku za poražený strom – a ouha. Ten strom nechal v zemi, tehdy na dně, svůj pařez. Stranou lodě a naplno mne nabral do zadku, takže jsem z lodi byl doslova vykopnut. Bohužel s nohama stále v lodi. Nejhorší na tom bylo, že jsem byl tělem po proudu a vody tam nebylo tolik, abych se otočil. „Ručkoval“ jsem po dně, proti proudu loď, pádlo bylo k ničemu, protože mne vždy voda přetlačila. Nevím, jak daleko jsem takhle hrabal, tehdy se mi to zdálo nekonečné. V lodi díra jak vrata.

Takže asi ani do řeky neplivat a ani se škodolibě neřehtat nehodě jiných. Pomsta řeky - to funguje. Marie, promiň.

Odpovedať

Re: A co když do řeky čůrám?, , 27.6.2012 17:20:19

Re: A co když do řeky čůrám?, , 27.6.2012 17:19:52

Re: A co když do řeky čůrám?, Kimbo, 27.6.2012 17:17:22
Čůrání řeka toleruje, např na Lipně to jinak nejde. Ale musíš po mokrém pádle a pěkně pod ostrým úhlem. Doporučení není určeno pro dámy.

Odpovedať

Re: A co když do řeky čůrám?, ivva, 23.6.2012 8:56:08
silne pochybji, ze v Rychlych sipech bylo neco podobne eklhaft napsano :-)

Odpovedať

ale klidne si odplivni, ivva, 23.6.2012 8:51:07
v tom ten problem neni. Cely je to o tom, ze Bela tece zatracene rychle a to, co na ceskych rekach stihnes jednou rukou v klidnem konverzacnim tempu, probehne na tech slovenskych, a predevsim na Bele, drive nez se nadechnes. Poste a jednoduse jsi podceni rychlost a silu proudu, nicmene te muzu ubezpecit, ze takovych jsem zazl na Bele spousty. Skvele je, ze nakonec se z toho vzdy nejak dostali v relativnim zdravi a vzpominaji na to nadsene i po letech v duchu hesla "Neni dulezite, zda se vylet povedl, ale zda byl dostatecne drsny", coz je prapuvodni podoba tech tvych "intenzivnivnch, i kdyz mozna neprijemnych, zazitku" :-)

Odpovedať

desatero, Jana E., 19.6.2012 7:41:27
Vladimíre, neplivat patří do mého vodáckého desatera! Pádluju už spoustu let a pořád mám v sobě úctu a pokoru. Pěkně jsi to napsal.

Odpovedať

Osudné okamžiky, Jirka J., 19.6.2012 6:29:22
to je Vladimíre kategorie, do které by tenhle článek patřil. Chápu tvoje pocity, umíš to moc hezky poeticky popsat. Přimíchání trochy mystiky vypadá lépe než strohé použítí slov jako lenost, laxnost, pohodlnost atd. Ale to si laskavý čtenář přebere.

Odpovedať

Re: A co když do řeky čůrám?, Václav, 18.6.2012 20:50:03
Chobotnice, v kterém díle Rychlých šípů to přesně bylo napsáno? (Možná šlo spíše o známé Rychlé pípy ) Ale jinak Vladimíre - ten článek je dobrej. Moc. Cesta ke chlapské pokoře holt často vede přes chlapáckou ješitnost a následné natlučení huby..... No - hlavně, žes to přežil. Byla by tě a těch tvejch nádhernejch příběhů věčná škoda

Odpovedať

Belá, zuzana, 18.6.2012 18:05:13
Vláďo, líp bych to nenapsala, krásné počtení...Jako bych tam s Tebou zase byla. Skoro ani moc nepřeháníš, skutečně jsme Ti ze břehu drželi palce. Už i boule na noze pomalu mizí...

Odpovedať

Re: A co když do řeky čůrám?, EuMatBa, 18.6.2012 13:30:34
A hlavně jsou kolegové trampové, co si lajznou v Pikovicích v říční vodě uvařit těstoviny nebo čaj.

Odpovedať

Ta lehkost........, Milan, 18.6.2012 12:32:23
s jakou je to napsaný.... Vladimír opět nezklamal a tvrdím, že jeho články jsou perlami tohoto vebu Jestli se Vladimíre někdy potkáme třeba u vody, řeknu Ti to do očí a poplácám tě po ramenou . Díky za bezva článek

Odpovedať

Re: A co když do řeky čůrám?, Chobotnice, 18.6.2012 11:47:03
V Rychlých šípech se psalo: "Neplivej po schodech, nevíš, kdy upadneš a všecno to setřeš." U řeky platí: Nečůrej do řeky, nevíš, kdy se práskneš a všechno to vychlastáš.

Odpovedať

Re: A co když do řeky čůrám?, Chobotnice, 18.6.2012 8:46:17
V Rychlých šípech se psalo: "Neplivej po schodech, nevíš, kdy upadneš a všecno to setřeš." U řeky platí: Nečůrej do řeky, nevíš, kdy se práskneš a všechno to vychlastáš.

Odpovedať

Re: A co když do řeky čůrám?, žralok, 18.6.2012 8:05:02
No já bych se těch pověr tolik nebál tím to asi nebylo . Čůráním zvyšuješ vodní stav a plivání se třeba na Botiči přímo doporučuje po celou plavbu

Odpovedať

moc pěkné, Pawel, 18.6.2012 7:53:31
Moc pěkné počtení k raní kávě... Cítím z toho ten intenzivní zážitek. Ale jak se říká, konec dobrý všechno dobré. Přeju hodně zážitků, ale vždy už jen s hlavou nad vodou.

Odpovedať

A co když do řeky čůrám?, Kamil, 18.6.2012 7:47:16
Vladimír si jen odplivl, ale co se stane mně, když se do řeky (nebo u řeky na břehu) občas vymočím? No já nevím, to abych raději na vodu přestal jezdit, aby se za mé hříchy nepomstila

Odpovedať