O tom, že vodácký sport není jen o ježdění na vodě, ale pro mnohé letní vodáky o neřízené zábavě, alkoholu a vyřvávání do časných ranních hodin v kempech, se mohli přesvědčit v kempu Branná na Vltavě. Parta vodáků z Prahy byla veselá až moc a jejich pitka vyvrcholila velkou noční rvačkou. Ráno zůstalo tělo jednoho vodáka bezvládně ležet u ohniště. Přivolaný lékař konstatoval smrt se známkami násilí po celém těle. Parta, ve které vodák jel, na nic nečekala a ráno odjela ještě před příjezdem policie. Tomu říkám kamarádi. Více na novinky.cz.

Připomíná mi to příběh z Berounky, který se stal v roce 2002. Parta vodáků jela na voru a vezla si sebou velké množství alkoholu. V noci sjeli jez, pod kterým zastavili a šli spát. Jeden z nich odešel spát na vor. Po chvíli ostatní uslyšeli žbluňknutí a začali po něm pátrat. Pak zavolali policii a odešli spát. Ráno naložili vor na Ávii a s hlaholem odjížděli pryč, jako by se nic nestalo. Navíc byli agresivní, neposkytovali žádné informace pátrací skupině a ani nepomáhali tělo kamaráda hledat. Ten samozřejmě nepřežil.

Málokde se vidí tolik sobeckosti, jako právě přes léto na tábořištích. Hulákání do rána, buzení ostatních, pozvracené stany, to vše se děje celkem běžně na mnohých tábořištích. Něco jako noční klid nikdo nerespektuje a provozovatelé kempů ho často ani nevymáhají. Stačí, že lidé zaplatí, ráno stejně všichni odjedou, tak co. Chápu některá tábořiště, kde vodáky přes léto nechtějí, případně si vybírají, kdo u nich přespí.

Petr