PonechatSázava není můj rajón (i když jsem ji dostkrát jel) a proto jsem jen zvědavě pročítal obě diskuze. Můj názor je nechat vše tak jak je přirozenému vývoji vody a času. Od chvíle, kdy položím loď na jakoukoliv řeku, nastává řada příležitostí utopit se na kterémkoliv i banálním místě na trase. To prostě patří k rizikům při tomto sportu a vodák je snižuje tím, že má snahu řeku pochopit a naučit se po ní jezdit. A tam, kde si není jistý, prostě přenese. No a taky musí mít pochopitelně kousek štěstí, a někdy přijde okamžik, kdy ho prostě nemá. V součtu s absencí prvého pak dochází k situacím, o kterých se dočteme v novinách. Mně se jednou stalo, že jsem se při cvičném eskymování v laguně pod Hubertusem (oblíbená peřej vodních turistů i slalomářů) pod vodou zapletl do utopeného vázacího drátu strženého z horního brankoviště. Zážitek na celý život. Zrušíme proto vodní slalom?  |